mraky mají tak zvláštní tvary
momentálně nyní vypadají
jak hromádka smažených
krevet na obloze

(mezi řídkými hvězdami,
což je ve městě zvláštní jev.)

není to známka toho
jak nás pohlcujete?
zeptal jsem se

jistě, pohlcujeme vás docela
a přitiskla ses ke mně bokem
a noc dostala jinou barvu

později
jsem uchopil
tvé lícní kosti
už jsi mě pohltila
docela?

no náramně

a tvé oči byly
krásné jako
řez tuší

Reklamy

noc je něco
jak spínací špendlík

někdy nevíš ani
a otevřeš si poutko
do náruče hvězd

a jindy zas
propíchneš si prst

Někteří ho obvinili, že svou hudbu neskládá, ale prostě jen opisuje z toho, co mu někdo napovídá. Bylo to obvinění z rodu těch, jež později postihla třeba spisovatele Bohumila Hrabala: i tomu jiní vyčítali, že píše jen to, co mu někdo vyprávěl někde u piva. Problém ovšem byl, že hovory na ulici nebo v hospodě slyšeli všichni, ale geniální díla stvořili jen Janáček a Hrabal. Asi to tak snadné nebylo.

Pavel Kosatík: České okamžiky

krajina je mi důvěrně známá
a teprve po chvíli se upamatuji:
už jsem tu byl.

jenže tenkrát. dnes je zcela
jiný časoprostor. a tak budu
čekat na rozcestí a nedočkám se.

pak odejdu po svých
celý posmutnělý a ty tam…
kdybys ještě existovala

vzpomněla by sis?

vypůjčené dny. tak tomu říkám
nejsou nikdy opravdové
ba ani reálné
nicméně je to určitý způsob
reality která existuje
a já jsem její součástí.
vypůjčené dny. budu snad
psát o tom, jak kamarád
zírá na barmanku a ona
na něj, ale neřeknou si to?
vypůjčené dny. budu snad
psát o tom, jak člen místní
strany blábolí a už je 15 let
pozadu? vypůjčené dny.

patří mezi ně, že noc je
pomalá. a vítr klidný. a
vlhkost vzduchu jakž
takž přijatelná a květy
snesitelně alergické?
vypůjčené dny. cožpak
není jiného měřítka?
ani tvé ráno v podobě
vzácné labuti a ticha?

vypůjčené dny. což
pak ještě někdo
dýchá? touto dobou?
je ještě něco? anebo
nebylo nikdy nic?

vypůjčené dny.
vypůjčené tváře
no to možná taky
a vypůjčené zákruty
horem do kopce
a pozdě od řeky.

neskutečný čas.